Zpět na úvod Historie Jedovnický kostel Obce farnosti Ohlášky Kalendář Fotky Videa Kontakty

Jedovnice

Sv. Petr a Pavel  -  2513 obyvatel

Jedovnický kostel byl postaven v letech 1783 až 1785, základy věže však pocházejí už z roku 1681. >>

Kotvrdovice

Božské Srdce Páně  -  853 obyvatel

Dle ústního podání pamětníků byla kaple vystavěna v období 2. světové války vedle stávající zvoničky. Zasvěcena je Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Stavbu financovali a provedli svépomocí místní občané. V roce 1966 byla provedena přístavba presbytáře a sakristie. 

V roce 1985 byl odstraněn původní dřevěný oltář a instalován nový obětní stůl, ambón, svatostánek a oltářní obraz včetně mramorové plastiky okolo něj. Interiér presbytáře (obětní stůl, ambon, svatostánek) navrhl Ludvík Kolek. Nejvzácnější a nejobdivovanější je zajisté oltářní obraz Mikoláše Medka (1926 - 1974) s názvem Božské srdce. Obraz získal od autora dlouholetý jedovnický farář P. František Vavříček.

V roce 2017 byl za finanční podpory Jihomoravského kraje realizován projekt Rekonstrukce střechy kaple Božského srdce Páně v Kotvrdovicích.

Krasová

sv. Kliment Ochridský >>   -  246 obyvatel

Možná jste si při procházkách po naší obci už všimli, že zde máme novou dřevěnou kapličku. Stojí na křižovatce cest Na druhých dílech na naší zahradě, č.p. 112 (u Kejnovských), skromná roubenka severského stylu s živou zelenou střechou.

Osobní příběh
(Eduard Kejnovský)

Dovolte, abych pro vysvětlení začal osobním příběhem. V mládí jsme, nejprve s přáteli, později se ženou, často jezdívali do hor, zejména na Slovensko. Tam jsme při putováních obdivovali také práci tesařů, kteří sroubili krásné dřevěnice. Líbila se mi atmosféra těchto staveb, imponovali mi i tito drsní horalé, kteří přetvářeli stromy v trámy a trámy v útulná obydlí. Říkal jsem si, že snad někdy také postavím podobný srub, třeba jen maličký. Později, když jsem už jako dospělý dozrál k víře, se sen o srubu transformoval do podoby dřevěné severské kapličky. Bylo to posíleno hlavně našimi cestami do Skandinávie, kam se rádi se ženou vracíme. Zejména Norsko je malými i většími dřevěnými kostelíky poseto. Dalším kamínkem do skládačky vedoucí ke kapličce byla skutečnost, že v Krasové zatím žádný kostel ani kaplička nejsou. Také věřím, že každý by se měl snažit dle svých možností dotvářet naši malebnou českou krajinu v duchu jejích staletých tradic, a k nim drobné sakrální stavby, jako jsou kapličky, boží muka či křížky, nepochybně patří. A tak jsem jednou seděl pod břízami v rohu naší zahrady a jakýmsi náhlým vnuknutím jsem dospěl k rozhodnutí postavit kapličku přímo na naší zahradě, když jednání o koupi pozemku na kopci za našimi ploty selhalo. Žena si nejprve klepala na čelo, ale protože mě dobře zná, přijala roli ideální manželky, která přijme za své sny manžela a trpělivě při všem pomáhá.

Vlastní stavba

Nejprve jsme připravili projekt; nechali jsme se volně inspirovat kapličkou sv. Jiří nacházející se ve vesničce Neiden, daleko za polárním kruhem v norském Laponsku, která nás již před lety uhranula. Dalším krokem bylo shánění dřeva. Pochází z Krasnojarského kraje na Sibiři – to kvůli symbolice úchvatné sibiřské přírody i vysoké kvalitě, neboť dřevo tam v drsných podmínkách roste pomaleji. Nejdůležitější roli sehrál tesař Pavel Krahulík a jeho pomocník Josef; potvrdilo se nám, že tesaři z Valašska jsou nejlepší. Vlastní stavba začala 9. 4. 2018 a v hrubých rysech byla kaplička dokončena na začátku května. Spolu s kamarády jsme tesařovi pomáhali v mnoha jeho činnostech, mimo jiné jsme ohoblovali malými klasickými ručními hoblíky uběráky všech 62 trámů, abychom navodili dojem ručně tesané stavby. Těch několik týdnů bylo nezapomenutelným časem prolnutí duší s přáteli, kdy bylo vidět, jak dílo roste pod rukama, byly to i večery u ohně s kytarou. Korunou stavby je živá zelená střecha tvořená koberci několika druhů rozchodníků, stejně jak je tomu u norských staveb tohoto typu. Vitráže vyrobila skvělá paní Dohnalová z Galerie Alfa z Bílovic nad Svitavou. Barevná skla ve všech okýnkách připomínají jaro, léto, podzim a zimu. Zvon je darem od biskupa Pavla Konzbula.

Komu je zasvěcena

Dalším důležitým momentem bylo rozhodování, komu kapličku zasvětit. Výběrem patrona jsme chtěli podpořit Cyrilo-Metodějskou tradici, a proto jsme zvolili jejich žáka - sv. Klimenta Ochridského, jednoho z takzvaných sv. Sedmipočetníků, kam patří například sv. Gorazd či Klimentův bratr, sv. Naum. Svatému Klimentovi jsou zasvěceny právě některé malé a staré kostelíky na našem území. Svatý Kliment se po vyhnání slovanských věrozvěstů a jejich žáků z Velké Moravy usadil v tehdejší Bulharské říši u jezera Ochrid, ležícího nyní v Makedonii. V Ochridu založil klášter, který se stal střediskem vzdělanosti. V březnu jsme proto se ženou podnikli autem pouť do Ochridu k jeho hrobu.

Kapličku vysvětil světící biskup brněnský Mons. Mgr. Ing. Pavel Konzbul, Dr. v sobotu 14. 7. 2018. Svěcení se zúčastnilo mnoho lidí.

Poslání kapličky

A na závěr to hlavní: kaplička bude sloužit pro příležitostné bohoslužby, například tradiční srpnové hodové mše v Krasové, ale vítaní budou také poutníci a všichni, kdo přicházejí v dobrém a chtějí se na chvíli zastavit, zamyslet a pozvednout oči výš. Největší odměnou by nám bylo, kdyby kaplička přispěla ke spojování lidí naší milé obce i k jejímu zkrášlení.

Rudice

Sv. Barbora / sv. Antonín  -  798 obyvatel

V Rudici se nachází malá kaplička zasvěcená sv. Antonínovi. Myšlenka na výstavbu nové, větší kaple vzchází od dlouholetého jedovnického faráře P. Františka Vavříčka již v 70. letech 20. století. Doba však budování sakrálních staveb nepřeje. Po pádu komunismu v r. 1989 se začíná myšlenka nové rudické kaple rozvíjet. V roce 1990 je biskupem posvěcen základní kámen. Pak nastává zdlouhavé období výběru projektu, výběru místa pro stavbu, …, které končí zahájením stavby 24. 6. 1999. 21. září 2002 se koná slavnostní mše svatá u příležitosti otevření kaple sv. Barbory. 

Kapli navrhla Ing. arch. Petra Vorlíčková z Brna. Stavba je kompozicí dvou hmot: cihly a kamene. Samotný prostor je nesen ve čtvercovém půdorysu, otevřený krov je vytvořen křížením dvou uskočených sedlových střech a je rozepřen pomocí čtyř modřínových kmenů v interiéru kaple. Volný čtvercový půdorys umožňuje variabilnost vnitřního prostoru. V presbytáři je umístěn oltářní kříž od brněnského výtvarníka Patrika Vlčka, představující oslaveného Krista Krále. Autorkou návrhu vnitřního vybavení je Ing. arch. Petra Vorlíčková. Ke kapli přiléhá vertikální hmota zvonice. Jako zdivo byl použit vápenec z místních zdrojů, střecha je kryta šedou břidlicí.

Senetářov

Sv. Josef  -  494 obyvatel

V roce 1855 byla v obci postavena kaplička zasvěcená sv. Josefu. V roce 1891 byla tato kaplička opravena a rozšířena. Na místě této kapličky stál dříve 2 m vysoký kamenný kříž a socha sv. Josefa vytesaná z kamene. Za druhé světové války, v roce 1944, byli senetářovští občané nuceně vystěhováni do 85 vesnic. V této době vznikla myšlenka a později i slib postavit novou velkou kapli v případě šťastného návratu z vyhnanství. Tento slib mohl být naplněn až na přelomu 60 a 70. let 20. století. Z dnešního hlediska velmi chytře se roku 1968 využilo určitého politického uvolnění a byl zadán úkol na vypracování plánů na novou kapli brněnskému umělci arch. Ludvíku Kolkovi, který je rovněž autorem oltářního triptichu. Tyto plány byly v roce 1968 schváleny a v témže roce bylo vydáno povolení novou kapli vystavět, neboť stará kaple mimo jiné překážela v rozšíření silnice Blansko-Vyškov. Ještě než rozmrzla půda byly na jaře 1969 vyhloubeny základy a v červnu 1969 byl za velké účasti věřících položen základní kámen kostela s nápisem: "Ve jménu Páně". 

Stavba trvala pouhé dva roky. Účastnila se jí řada senetářovských občanů i mnoho věřících ze širokého okolí, kteří odpracovali množství brigádnických hodin zdarma. Hybnou silou celé stavby byl tehdejší jedovnický farář P. František Vavříček, který má bezesporu největší zásluhu na tom, že kostel byl nakonec postaven. V červnu 1971 byl kostel dokončen. Ve dnech 25. a 26. června 1971 byla budova staré kapličky odstraněna. Autorem křížové cesty je známý umělec akad. malíř Mikoláš Medek. 11. července 1971 byla v novém kostele sloužena první mše svatá. Původně měl být kostel vysvěcen brněnským biskupem - a nyní citace z obecní kroniky: "...,ale z neznámých důvodů z toho sešlo." I přesto se otevření nového kostela zúčastnilo cca 15 000 věřících z celé tehdejší ČSSR. Otevření kostela se stalo velkou církevní slavností, při které bylo také mnoho atrakcí. A tak tato obec zažila tehdy takový ruch, který se už asi nikdy nebude opakovat. Oficiálního posvěcení se kostel dočkal až po 20 letech, kdy při příležitosti svěcení nových varhan byla také konečně 7. července 1991 posvěcen i nový kostel sv. Josefa brněnským biskupem Vojtěchem Cirklem.

V roce 2017 byl za finanční podpory Jihomoravského kraje realizován Projekt rekonstrukce schodiště před kostelem sv. Josefa v Senetářově.

V roce 2018 byl za finanční podpory Jihomoravského kraje realizován Projekt opravy střechy kostela sv. Josefa v Senetářově.

V roce 2020 byl za finanční podpory Jihomoravského kraje realizován Projekt opravy střechy kostela sv. Josefa v Senetářově.

Senetářovský kostel v Toulavé kameře (ČT 2017)

Rozhlasový pořad P. Jana Hanáka v ČRo o senetářovském kostele

Článek "Tady bude kostel, soudruzi!"

Záznam reportáže o senetářovském kostele v pořadu Týden v regionech (ČT ze 16.7.2011 - od 15:20 minuty)

Vilémovice

Sv. Petr z Alcantary  -  288 obyvatel

V roce 1715 se rozšířila morová epidemie, která měla za následek velké množství obětí. Jako poděkování těch, kteří přežili, byla ve Vilémovicích zbudována roku 1725 nová kaple zasvěcená sv. Petru z Alcantary. V interiéru kaple je umístěna nová křížová cesta (ke 14 zastavením je přidáno ještě zvláštní úvodní a závěrečné zastavení). Od doby založení kaple se také konají tradiční poutě vilémovických farníků na Svatý Kopeček u Olomouce.

Ostrov u Macochy

Sv. Marie Magdalena  -  1116 obyvatel

Kostel v Ostrově u Macochy náleží pravděpodobně ke starým kostelům moravským, což dokládají ostrovské kostelní účty z roku 1646, uložené na faře v Jedovnicích. Pravděpodobně v tomto období (reformační době) stala se ostrovská fara bratrskou, později zanikla a farnost přešla roku 1630 jako filiálka do Jedovnic. Písemná zmínka o faře v Ostrově je z roku 1437, kdy se připomíná kněz Fridrich z Ostrova. Samotný kostel byl založen majitelkami Holštýnského panství (dvěma sestrami) roku 1490. 

Roku 1650 zachvátil Ostrov velký požár, shořela část vsi, kostel i fara. Poustevník z Ostrova sbíral almužny a z této pomoci byl kostel znovu opraven. Poustevník zemřel v Litomyšli roku 1670, když opět almužny pro tamější kostel sbíral. 

Roku 1785 za císaře Josefa II. byl ostrovský kostel od jedovnického odloučen a v Ostrově byl ustaven lokální kaplan. Téhož roku byla vystavěna nová fara z kostelních peněz za 1161 zlatých, opět byla zřízena lokálie, která roku 1797 byla přeměněna na faru samostatnou. Roku 1799 byla ke kostelu přistavěna věž a v roce 1785 byl i rozšířen kostel. K dalším opravám kostela došlo v roce 1848. 

5. června 1851 při bouři blesk roztříštil věž a zapálil ji. Požár byl tak silný, že se rozlily i zvony. Nejstarší zvon z roku 1550 měl kromě letopočtu i nápis: "Verbenum-Fomini - manet in acternem" - "Slovo Páně zůstane na věky." Druhý zvon pocházel z roku 1746. 

U kostela byl hřbitov, ale protože nestačil, roku 1897 se začal budovat nový, pozemek daroval kníže Hugo Salm, náklad na nový hřbitov byl uhrazen z přirážek na pivní dávku. Nový hřbitov byl dostavěn a vysvěcen v roce 1902. 

Téhož roku byla nadstavena kostelní věž o 2,8 metrů a byly instalovány věžní hodiny nákladem 1177 zlatých. 

Roku 1931 byla postavena poblíž kostela socha Vzkříšení Páně ke 40. výročí kněžství faráře a konzistorního rady p. Josefa Mezníka. 

Za II. světové války byly zvony odevzdány - menší z roku 1928 darovaný knížetem Janem Lichensteinem, dále umíráček z malé věžičky a posléze i největší zvon Jana Křtitele. Po válce se vrátil pouze menší ze zvonů.

(Výtah z kroniky městyse Ostrova u Macochy)

Zpět na úvod Historie Jedovnický kostel Obce farnosti Ohlášky Kalendář Fotky Videa Kontakty